Už je tu zase to ... jaro

9. dubna 2014 v 3:02 | Lenka |  Jen tak ...
Víte jak bezpečně poznám, že je tu jaro?
To takhle vstanete uprostřed noci a jdete si zobnout Paralen, protože déle už bez chemického zásahu nevydržíte ležet. Se zalepenýma očima hrabete v lékovém šuplíku. A jsou tam.
Tradiční jarní návštěvníci mravenci. Teď už asi neusnu. Nezbývá než začít rozmýšlet jak je zlikvidovat. Pro začátek zkusím uklidit kuchyň. Třeba je to naštve a sami se odstěhují.


Dobře ale už dopředu vím, že to je jen planá naděje. Boj s jejich likvidací končící obvykle tím , že příroda (rozuměj mravenci) nade mnou zvítězí se skóre jako Sparta s Kometou 7.4.2014 (5:3) Rozuměj Sparta jsou mravenci a Kometa já

Jaro jsou ale i příjemné věci. Konečně můžete vyjít sednout si ven na terasu! I když je po ránu ještě trochu chladno.
O nedělním ránu není nic lepšího než dát si posnídaňové kafe s přáteli na zahradě. K tomu do ruky háček a práce na projektu "Deka 2014" Loňským a předloňským projektem zakrýt sebe a kamarádku.


Jaro jsou ale také jarní kuřátka.
Samozřejmě teď nemám úplně na mysli takové ty malé žluté ochmýřené co jsou k vidění nejen u babičky na dvorku , ale i ve formě různých obvykle kýčovitých obrázků ve všech supermarketech a novinách, kde se nám snaží namluvit jakže super svátky ty Velikonoce jsou!
Pro mě jsou jarní kuřátka jednoznačně nejlepší v této formě. Holt jsem asi přízemní neromantik!


Nejlépe ještě se skvělým jarním bramborovým salátem


Upéct si něco dobrého , neskutečně jednoduchého. Jako například Norský národní dort - Kvæfjordkake


Paralen zdá se zabral - tak přestávám blouznit z horečky a jdu si ještě zkusit na chvilku lehnout nebo zítra budu na školení usínat na stole.

Přeji krásné jaro i vám!

 


Velikonoční inspirace 2014

6. dubna 2014 v 6:43 | Lenka
Letos se u nás ponese velikonoční výzdoba ve znamení květin.
Inspiraci se nenechávám pro sebe. Tady je:








Inspirace na krásný věnec


Včera jsme s Markétkou a Zuzankou vyrazili na kurz velikonoční keramiky do nově otevřené kreativní kavárny

Moje dílna

Holky tvořily z hlíny, já popíjela kafe a skvělou bezovou limonádu. Prostě úžasně strávené sobotní odpoledne.
Hotové výrobky budou až po naglazování a vypálení, tak jsem zvědavá jak se nám je podaří začlenit do výzddoby.

Moje dílna se jeví jako naprosto úžasný projekt , ke kterému Zuzce moc gratuluji a přeji co nejvíce nadšenců do budoucna. Nás tam určitě neviděli naposledy :)

Na minulých kurzech vyráběli třeba krásné věnce z březových větví a dekorace ze sena



Také mě velmi uchvátili plstěné výrobky vystavené v dílně. Asi to bude další kreativní technika, kterou se budu muset naučit :)



Fotografie si půjčuji z facebookových stránek Mojí dílny

Mějte krásné jarní dny Lenka

Naše milovaná Ajda - prvních 5 měsíců u nás

25. března 2014 v 19:47 | Lenka |  Jen tak ...
Po dlouhé době jsem se zase dostala k napsání nového článku.
Bohužel nás před časem opustila naše věrná společnice Bettynka - zaujatá ochutnavačka jídla , přeborník v nošení balonků a bordelu do domu, pronásledovatelka koček a šoférů od kladovky....


Asi půl dne jsem přísahala , že už žádného pejska nikdy nechci. Druhý den už jsem ale podlehla nátlaku dětí a muže a začali jsme hledat nového ničitele.

A že se nám to podařilo!

Je mi ctí představit tady Ajdu (fon Bánhóf) ze Stříbrného ráje. Takto nevinně vypadala první den. Bylo jí zakoupeno (mimo jiné) asi 5 interaktivních hraček , které s inteligencí sobě vlastní , naprosto neinteraktivně ignorovala.




Je to bretaňský ohař.
A hlavně je to opravdu skutečná dáma z Francie!
Víte jak se to pozná?
Vždycky musí mít přečtené nejnovější čísla všech módních časopisů dříve než já. Obzvlášť miluje Elle! A bych se náhodou nemohla poučit z nových módních trendů pro jistotu časopisy okamžitě zlikviduje!



Když už jsme u módy. Její záliba v botách se směle může rovnat té mojí v kabelkách. Než jsme stihli namontovat dvířka k botníku , tak jsme zjistili , že obzvláště kožené kousky a nejlépe pak značka Högl je pro ni prostě TOP

Také miluje veškerou elektroniku.
Jak by ne - páníček elektrikář, panička pracuje ve firmě prodávající elektro.

Nutně tedy už musela zjistit jak funguje - rozuměj chutná :

Mikrofon od PC
Několik myší k PC
Kabely k reproduktorům
Celý "dortík" čistých DVD



Obzvláště velkou zálibu má v ukusování zástrček elektropřístrojů - už to odnesly následující:
Fritéza
Sendvičovač
Vysavač - ten pro jistotu hned 2x


Dříve také milovala spaní a válení se na pohovce na polštářcích.


Jednoho krásného dne ale přehodnotila a zajistila, aby poštářky - ti úhlavní nepřátelé krční páteře už nadále v našem domě neexistovaly.


Momenálně se v ní začínají probouzet její vrozené lovecké pudy. V jarně probouzející se zahradě se s úžasnou štěněcí demencí honí za mouchami a nedá pokoj ani motýlům.



Máme u nás prostě zase veselo !

Skřítek Zimníček 2013

2. listopadu 2013 v 11:31 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Je to už spousta let, když jsme s kamarádkama na mateřské přemýšleli jak oslavit podzim a přivítat příchod zimy :)
Hřbitovní šílenství kolem dušiček není zrovna něco co by děti a přiznejme si i většinu dospělých potěšilo.
Halloween? Nechtělo se nám slavit jako v Americe.

A tak jsme vymyslely skřítka Zimníčka. Toto jsou historické fotky z první akce v roce 2005 :)


V klubovně na hřišti jsme spolu s podzimní vílou a dětmi vždycky něco vytvořili a šikovní tatínci mezitím připravili "cestu za Zimníčkem" který spával ve vykotlané vrbě :)


Jsem moc ráda , že tato tradice u nás pořád díky nadšení několika maminek stále přetrvává! A letošní Zimníček byl obzvlášť vydařený. Děti s lampiony prošli celou obcí a cestou potkali pár strašidel, které jim za správně zodpovězené hádanky dali "součástky" na sestrojení budíku pro Zimníčka.



A pak jsme ho našli :)


... a probudili


Takže přátelé, kdo nemáte přezuto šup objednat se do servisu. Zima je tu co nevidět :)

Moc bych chtěla touto cestou poděkovat holkám, které místo aby se nudily doma , pokračují v udržování a rozvíjení tradičních akcí u nás na dědině!



Toskánská expedice 2013 – část čtvrtá a poslední

19. října 2013 v 8:17 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Jelikož venku už je podzim je vážně nejvyšší čas ohlédnout se naposledy za létem a dopsat konečně poslední část z našich Toskánských cest.

Skutečně už zbývá jen malý kousek.
Malý , ale zato úžasný nazývající se Florencie

Toto nádherné starobylé město je skutečně tepnou celého Toskánska.


Všem poutníkům, kteří sem vyrazí vlastním vozem doporučuji nastudovat si předem cestu k odstavným parkovištím na okraji města odkud jede do centra městská doprava.
My to neudělali a věřte, že najít parkování pro naši karavanu třech vozidel, co se za každou cenu snažila držet při sobě, nebylo nic jednoduchého. Nakonec jsme ale jak se říká odborně "měli haluz".
Takže se nám podařilo zaparkovat asi půlhodinku chůze od samotného centra Florencie.

Florencie leží na řece Arno a světoznámá je především díky své architektuře a umění z dob středověku a renesance.
Údajně se je v tomto městě až třetina všech kulturních pokladů Itálie.
Nám se jich podařilo vidět jen pár , takže rozhodně se někdy musíme do Florencie vrátit.

Katedrála Santa Maria del Fiore
Celá stavba této osmiboké dvouplášťové kupole se obešla bez lešení a dodnes je považovaná za architektonický zázrak - je to třetí největší kupole na světě


Baptisterium San Giovanni - křestní kaple zasvěcená sv. Janu Křiteli, patronu Florencie


Ve středověku byla Florencie centrem obchodu a umění a také jedním z nejbohatších měst vůbec
I nás a kupodivu i děti naprosto uchvátily památky , které jsme za tu kratičkou návštěvu viděli.
Když se dnes zeptám Markétky co se jí na dovolené nejvíc líbilo odpoví mi "Florencie".

Palazzo Vecchio -Starý palác , který dnes slouží jako radnice


Neptunova fontána


Nejznámější florentský most Ponte Vecchio - Starý most , nebo taky most zlatníků , postavil přes řeku Arno architekt Neri di Fioravante roku 1345. Most lemují po obou stranách řady malých obchůdků, které mu dodávají unikátní vzhled.


Ve svých bodech , které jsme museli nutně ve Florencii vidět byla také rodinná cukrárna Vivoli s naprosto úžasnou zmrzlinou.


Vážně stojí zato sejít z předražených turistických ulic do malé uličky ukrývající tento skvost!


Všechny uličky města lemují dlouhé řady skůtrů


Po návratu domů jsme byli tak unavení , že jít někde na večeři se zdálo - hlavně teda našim mužům jako nadlidský výkon. Po protestech žen , že my teda nic vařit nehodláme , muži statečně nastoupili do kuchyně a ujali se příprav

Všechny osoby ženského pohlaví byly z kuchyně neustále vyhazovány coby špioni, přesto se nám podařila ulovit jedna fotografie dokumentující přípravy a naprostý systematický pořádek v kuchyni.


Seděli jsme na terase se sklenou vína a očekáváním cože z toho asi bude, když se zjevil téměř profesionální číšník přinášející lehkou večeři skládající se z omelet s bylinkami a sýrem a naprosto úžasnými bruschetami.


Výkon úžasný a věru načekaný , za který i teď po té době tleskáme.


Poslední den naší dovolené jsme strávili na pláži, procházkami po nádherném okolí a když nastal čas večeře dostal - už nevím kdo z nás úžasný nápadíček. Zajet do malebné kamenné vesničky Casale Marittimo , na kterou jsme měli výhled od našeho prázdninového domku. Prý určitě se tam nějaká restaurace najde.


A taky že našla. Kamenný dům , který nás přitáhl na první pohled Ristorante Le Volte s nádherným výhledem do okolní krajiny.


Číšník opět promptně reagoval na naši početnou skupinu a v poměrně plné restauraci se mu podařilo pro nás připravit dva velké stoly (dětský a dospělý)



Zde je opět různorodé menu



Zlatý hřeb celé večeře - florentinský steak - Bistecca alla Fiorentina

Nádherný kilový flák masa pocházejícího z chiantského skotu upravený narychlo na grilu. I ti , kteří obvykle volí raději propečenější maso se rozplývali blahem



Pár dezertů na rozloučenou s dovolenou

Klasika tiramissu nesmělo chybět


Panna cotta


Torte di nonna - babiččin koláč s piniovmi ořechy


A na závěr jedna - červená - tečka, na kterou prý nesmím rozhodně zapomenout.

Po cestě se splnil sen mého muže - návštěva muzea Ferarri v Maranellu


Já sama si sice Itálii s těmito červenými auty , které teda mimochodem pěkně řvou, moc nespojuji .
Musím ale nutně říct , že přesto , že jsem původně odmítla platit za vstup do muzea s tím , že si raději koupím lodičky (které si teda s Itálií spojuji mnohem více) , byla jsem moc ráda, že jsem se nakonec nechala přemluvit.


Tak nejsou jenom červené :)
,

Pánové Santander a Santander



Z celého muzea na mě nejvíce zapůsobila síň slávy. Obrovská místnost, kde na stěnách běžely záběry závodů z různých období a byly zde vystaveny ty nejlepší vozy z nejlepších…



A to je vše přátelé...
Co říci na závěr? Rozhodně se do Itálie zase vrátíme!

Už kvůli této značce :)


Nebo kůli těm úžasným západům slunce....


A rozhodně kvůli tomu skvělému jídlu :)

Bufet 5055 - nevšední zážitek

29. září 2013 v 10:03 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Včera jsme oslavili nádherný podzimní den návštěvou kulturního krmelce.

Že nevíte co to je? :) Taky bych nevěděla, kdyby moje holky nepřišly s pozvánkou od jejich skvělé učitelky z výtvarné dílny Renaty Ambrůzové.


Tento krmelec , nebo chcete - li bufet na cyklotrase 5055 je aktivován vždy jen jednou v roce jako občerstvovna pro kolemjdoucí milovníky podzimního lesa.


Asi hodinovou procházkou houbami posetým lesem jsme se dostali ke kouzelné chaloupce.
I když se obvykle raději vyhýbám kýčovitým pojmenováním , tato "bouda" v lese na nás opravdu kouzelně působila.

Ať už to bylo nádherným podzimním světlem, barevným listím v lese, přívětivým přivítáním, nebo zřejmě kombinací toho všeho.


Na uvítanou jsme dostali panáka (samozřejmě jen dospělí) a porci skvělého dušeného jehněčího masa. V chladném vzduchu jsme přijali zejména kouřící se dušené s obrovským nadšením.


Děti si opekli na ohni buřty a objevovali další kouzla lesa.




Ženské si daly kafe a skvělé koláčky


A část pánského osazenstva mezitím usadila na křižovatku u cesty hraniční kámen původně zaježděný v lesní cestě


Tyto nádherné hraniční kameny jinak zvané také hraničníky nebo mezníky nás doprovázely po celé naší včerejší procházce.



Moc děkujeme Renatě a Janovi Ambrůzovým ze sdružení Jiná krajina za pozvání a nádherně prožité sobotní odpoledne.


Musím říci že na rozdíl od všech namašlených a nažehlených foodfestivalů a dalších akcí z poslední doby ve mně právě tento krmelec zanechal velmi hluboký zážitek! A to hlavně z toho , že se ještě opravdu najde pár nadšenců, kteří vymyslí podobnou akci jen pro to, aby potěšili známé i neznámé lidi.



Moc děkujeme a bedlivě budeme sledovat kdy se zase za rok krmelec otevře!


A vy sledujte také - nejlépe na facebooku Jiná krajina , případně na Bohyních kuchyně, kde rozhodně přidáme až bude správný čas do kalendáře akcí!



Toskánská expedice 2013 – část třetí

14. září 2013 v 18:57 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)

Tak po krátké přestávce jsem tu s pokračováním našeho toskánského putování.

Třetí den jsme vyrazili na jih kde jsme jen malý kousek od přístavu Piombino a krásného ostrova Elba našli v obci Campiglia Marittima archeologický park San Silvestro.

Území kopců Campigliesi je bohatá na ložiska nerostných surovin, zejména mědi a olova, stříbra součástí parku je tedy i expozice minerálů a prohlídka dolů s ukázkami toho jak se v průběhu času měnili hornické dovednosti a pomůcky.


V pokladně si můžete zaplatit různé okruhy, my se pustili do toho nejrozsáhlejšího , společně s dětmi jsme tedy absolvovali nic zlého netuše také prohlídku dolů v italštině.
Vůbec nám to ale nevadilo, nějakou část výkladu jsme pochytili z magnetofonu s anglickým překladem a zbytek si tak nějak domysleli. Nádherné žíly nerostů ve skalách totiž mluvily samy za sebe.


Jakmile vyjdete z chladného dolu na zářivé sluníčko vydáte se na putování malý kousek vzhůru na "železniční" zastávku.
Vláček vás proveze dalšími doly pod vrchol hory, na které na vás v dáli čeká středověká opevněná vesnice Rocca San Silvestro postavená kolem desátého století.


Těsně pod vrcholem nás uchvátila vyhlídka na moře skrz údolí dei Lanzi .


Konečně nahoře


Ve vesnici najdete mimo jiné třeba jeden z nejstarších drtičů na olivy. Je tu popsán výrobní cyklus oleje z pozdně středověké vesnice
Samotný mlýn je umístěný přímo pod kostelem a panským obydlím. Je důkazem toho jak byl olej cenným aktivem, které se používal nejen jako potravina a jako palivo pro lampy, ale byl zásadní pro výdělek obce.


Dolů nás zase dovezl vláček.


Protože jsme nepočítali s tak dlouho prohlídkou a náročnou trasou (" to mám jako FAKT jít těch 5 km nahoru po šutrech v žabkách??? " ) rozhodli jsme se využít k občerstvení "bufet" hned u parkoviště do parku. Čekali jsme nějaké párky v rohlíku, maximálně pizzu.

Ale opět (jako už tolikrát) v Itálii i tato restaurace v nějaké rekonstruované stodole či co to bylo nás velmi překvapila.
Skvělý výběr panini z těch nejlepších a čerstvých surovin a (jak jinak) výborná káva !




Další den na nás čekal výlet do vytoužené vesnice San Gimignano pruslulé svými 15 věžemi


Naše "skupinka" před bazilikou Nanebevzetí Panny Marie - Collegiata


Ti z nás , kterým se nedělá zle ve výškách vyrazili po mnoha schodech na věž staré radnice - Palazzo comunale - dvoupatrový dvoukřídlý palác, postavený v roce 1323 pro městskou radu. Palác má ze strážních důvodů nejvyšší věž Torre Grossa ve městě. Postavit vyšší věž bylo zdejším obyvatelům zakázáno.


Ze shora je opravdu nádherný výhled


Zbytek osádky (včetně mě) čekal dole na Piazza della Cisterna - hlavním náměstí s kamennou kašnou kryjící cisternu, ve středověku jedinou městskou zásobárnu pitné vody. A HLAVNĚ na tomto náměstí je také zlatý hřeb tohoto výletu!


Proslulá zmrzlinárna Gelateria di Piazza , kde mistr zmrzlinář - Sergio Dondoli dělá tu nejlepší zmrzlinu na světě! A to je nepopiratelný fakt. Je totiž vítězem posledních dvou World Ice Cream mistrovství !


Všechny jeho zmrzliny jsou výsledkem pečlivě vybraných, vysoce kvalitních surovin. Především využívá typické regionální produkty
Díky svým zkušenostem a sklonu k experimentování se vytvořil originální a neobvyklé chutě
Jeho dílem jsou například:
Crema di Santa Fina ® -krém se šafránem a piniovými oříšky
Champelmo ® - sorbet z růžového grapefruitu a šumivého vína
Dolceamaro ® - krém s aromatickými bylinkami

Můžete si vybrat velikost kornoutu či misky a do ní vám naberou tolik druhů co se vejde J
A protože nás bylo 14 tak jsme těch druhů ochutnali skutečně hodně. Už si ani na všechny nevzpomenu .
Vybavuje se mi jen právě champelmo, mátový sorbet, úžasná malinová s rozmarýnem, čokoládová z místní čokolády Amedei


Po zpáteční cestě jsme se zastavili na oběd kousek od nádherného městěčka Voltera.


V malé restauraci hned u cesty jsme začali jako obvykle předkrmy - crostini s různými druhy pomazánek ( z kuřecích jater, lanýžového másla, pečených paprik, černých oliv, hříbků)



Neodolali jsme místní specialitě - ragů z divočáka


Zuzanka spořádala pizzu s pikantním salámem ( objednané i přes údiv servírky a ubezpečení že to je molto piccante ) větší než ona sama


Úžasné byli ravioli plněné riccotou a špenátem s lanýžovou omáčkou


Špenátové gnochi s opečenými vlašskými ořechy


Tagliategle s hříbky a plátky lanýžů


Králík na olivách


Další typicky toskánská příloha - bílé fazole ve skvělém olivovém oleji


Den jsme zakončili tak jako téměř každý - na pláži


Podařilo se nám náhodně objevit nádhernou pláž s téměř bílým pískem a nádhernou barvou moře a když si milé dámy přimyslíte ty krásné kajtaře Rozpačitý



.... a západ slunce nad mořem! Jak lépe zakončit den :)


Toskánská expedice 2013 - den druhý

12. srpna 2013 v 19:31 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Druhý den začal brzy ráno - snídani jsme pořídili v Autogrillu na dálnici a vydali jsme se do městečka Lucca.


Městečko založené Etrusky láká krásně zachovaným historickým centrem ukrytým za monumentálními městskými hradbami. Už samotná procházka po hradbách je velkým zážitkem…


Do centra se vstupuje branou Porta San Donato. My ale zvolili jinou dobrodružnější trasu - "myší dírou" skrz městské hradby.


Vyvedla nás téměřu náměstí Piazza San Michele na kterém nás zaujal úchvatný kostel San Michele in Foro, který byl postaven na místě starého římského fóra. Má nádhernou fasádu tvořenou žíhaným mramorem. Dále je kostel doplněn malinkými balkonky a krásně tvarovanými sloupy.




Chvilku jsme poseděli na schodech náměstí a nasávali poklidnou a téměř turistů prostou atmosféru městečka , kterou podkresloval stařík hrající na rohu.

A hurá do Pisy! Tady jsme nepředpokládali, že bude liduprázdno, ale Babylon, který byl v uličkách a na náměstí obklopující slavnou šikmou věž nás stejně dostal


Pravděpodobně nejslavnější stavba Itálie - šikmá věž z bílého mramoru stojí na Náměstí zázraků .
Byla založena roku 1174, ale už krátce po začátku stavby se začala naklánět. Důvodem jsou mělce založené základy v měkké hornině. Zajímavostí je, že věž se původně nakláněla na opačnou stranu. Stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve. Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát na opačnou stranu
Nezbytné foto před věží…


Část skupiny se vrhla do stánkového šílenství nakupovat upomínkové předměty.
My se ale rozhodli jinak. Sedli jsme si na schody Muzea opery a pozorovali "bláznivé" turisty.



A že bylo na co se dívat. Mísí se tu snad všechny národnosti a každý se snaží naaranžovat před věží jako její zachránce, případně se ji snaží kopem ve stylu Chucka Norrise shodit dolů.


Konečně pryč z toho blázince J - nemělo moc smysl hledat místo pro 14 lidí v přeplněných restauracích Pisy, tak jsme vyrazili směrem k Livornu, že po cestě něco potkáme…. A jako obvykle se nám skutečně poštěstilo.

Stačilo si všimnout nenápadného (ovšem pro bohyně kuchyně nepřehlédnutelného) ukazatele Antica Trattoria Stefani . Nejdříve komentováno našimi nevěřícími muži jako jste si jisté že to není starožitnictví? J
Ovšem že objevíme takový poklad jsme určitě nečekali.


Útulná restaurace s venkovní zahrádkou , kde se nás okamžitě ujali majitelé. Přestavili pro nás půl zahrádky a přinesli jídelní lístek s pokrmy typickými pro oblast Lucca.


Antipasty - předkrmy


Bruschetty s račaty a bazalkovým pestem


Crostini s různými druhy "pomazánek"


Pappardelle emiliana - mimochodem slovo "paprdele" nahradilo na této dovolené obvykle užívaný vulgarismus rýmující se s tímto slovem. Chudáci italové!
Nezbytná pizza
Skvělá ryba


Vše doplněno místním vínem a jako závěrečná tečka nesměly kromě kávy chybět dolci - dezerty - Tiramissu, panna cotta, domácí zmrzlina a moje milovaná crema catalana.


Když jsme před cestou své přátele informovali o tom, že správné jídlo se v Itálii protáhne na 2-3 hodiny, tak nám nevěřili. Tohle byl ale zářný důkaz.
Na závěr jsme si ještě popovídali s moc milými majiteli , kteří nám dovolili podívat se i do kuchyně (kam čert nemůže vlezou bohyně :) )



Krásně spokojení jsme se vyrazili podívat ještě na přístav v Livornu



A večer zakončili s lahví (nebo několika) vína pozorováním toho jak ještěrky (postupně jsme je stihly pojmenovat) na zdi našeho domu loví mouchy u lucerny

Freddie v akci


Ponaučení na závěr:

Malý tahák pro orientaci v druzích restaurací a obchodů v Itálii

RISTORANTE - restaurace
TRATTORIA - obvykle levnější než ristorante , vyznačuje komornějším rodinným prostředím
OSTERIA - typická restaurace s teplou domácí kuchyní
PIZZERIA - všechny drzhy pizzy
TAVOLA CALDA - jednoduchá jídelna s teplou kuchyní
ROSTICERIA - podávají často grilované pokrmy . Obvykle to je jen pár stolů , nebo hotová jídla se zde balí s sebou
TAVERNA - místní speciality a víno
BOTTIGLIERA - vinný šenk, bez jídla, k vínu se podávají olivy
PASTICERIA - cukrárna
BAR - káva, víno a nealkoholické nápoje
LATTERIA - mléčný bar
PANNETTERIA - pečivo a různé druhy pizzy

ENOTECA - prodejna vín


Bouna notte .... a pokračování zase příště!


Toskánská expedice 2013 - den první

11. srpna 2013 v 11:06 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Tak jsme doma z krásné dovolené v Itálii. Stejně jako minulá expedice po francouzské Provence, tak i Toskánské výlety probíhaly nejen po památkách a krásné přírodě, ale také po kulinářských zážitcích. Nemohli jsme si nechat ujít ochutnávání zmrzliny, poznávání lehké italské pasty a testování "pravé" italské pizzy.

První toskánský východ slunce


Pořád jsem přemýšlela jak povídání tematicky rozložit. Jako třeba samostatně na jídlo , památky, moře… ale myslím, že nejlepší bude naservírovat tohoto miniprůvodce po části Toskánska po našich jednotlivých dnech.
Jak jsme totiž navštěvovali různé vesničky a oblasti zjišťovali jsme, že v každé z nich se vaří malinko jiná kuchyně

Náš domeček :)


Ubytování jsme díky skvělým poradcům z cestovní kanceláře Expecta našli a objednali v krásném kamenném domě blízko vesničky Bibbona.
Do světa se nás vypravila skupinka osmi dospělých a šesti dětí , což se zprvu zdálo jako hrozivý počet, ale nakonec jsme si to dokonale užívali.

Plán zněl jasně !

Užívat si plnými doušky italského života, zjistit, jestli je šikmá věž v Pise opravdu šikmá a projít se toskánskou krajinou.

Všechno jsme splnili na jedničku !


Snídaně probíhaly každý den téměř stejně. Zajeli jsme s košíkem pro čerstvé pečivo do vesnice, koupili vynikající místní máslo, sýr, šunku a zeleninu.


Jako první se pozastavím u místního pečiva . Toskánskou specialitou je totiž nesolené pečivo - pane sciocco
Tato tradice se zde drží již od středověku, kdy se drahocennou solí neplýtvalo. Lidé zde žijící byli toho mínění, že pečivo není nutné solit, protože stejně funguje jako příloha ke slaným pokrmům.

Toskánce chleba provází po celý den - ráno si jej namáčí do kávy, před obědem slouží výrobě bruschett nebo crostini (to bude jiná pohádka :) ) , přidává se do polévek, salátů. Odpoledne se chléb namáčí do vína, pojídá se sýrem, nebo sušenými fíky, ořechy a čerstvými hrozny, maže se máslem a pocukruje. Prostě využijí pečivo do posledního drobečku.

Filone - klasická nesolená chlebová veka


Protože si většina z nás den bez (několika) káv nedovede představit, vezli jsme sebou také přístroj na espresso.
Brzy ale ustoupil do pozadí před percolatorem - hliníkové konvičce na mokka kávu.
V Itálii nesmí chybět v žádné domácnosti a káva z ní je opravdu voňavá a výborná.
Je složená ze dvou na sebe našroubovaných nádobek, které jsou spojené filtrem. Na ten se nasype mletá káva.
Spodní nádobka se naplní vodou a dá vařit na sporák. Vroucí voda se přes kávu ve filtru dostane do horní části konvičky a vznikne dokonalá káva.
Tento hliníkový kávovar se neumývá ani v myčce, ani vodou s čisticím prostředkem, pouze se opláchne čistou vodou.
Dospělým k dobré kávě pak stačil jen kousek pečiva namazaný máslem a lehce posolený, někdy doplněný kouskem sýra. Nebo naopak namazaný sladkou domácí marmeládou…

Naše děti se sice snažíme vychovávat k lásce k dobrému jídlu, ale na nesolený chleba řekli prostě "bléé" a zarytě snídaly lupínky s mlékem , případně toto úžasné sladké pečivo z těsta podobného croisantovému naplněné marmeládou, skvělou směsí mascarpone, vanilkovým krémem nebo čokoládou. Zatím se nám nepodařilo odhalit název - v pekárně totiž neměli popisky. Takže nákupy probíhaly stylem " Per favore due toto" Usmívající se


Po snídani jsme pravidelně vyráželi na výlety po okolí nebo k moři. Dětem jsme proto sbalili sušenky a jiné drobnosti a oběd řešili po cestě, vždycky v jiné restauraci.


První den jsme po dlouhé cestě vyrazili užít si moře a pláže. Nic zlého (a dobrého) netuše jsme zamířili na pláže v letovisku Marina di Bibonna. Hlava na hlavě, drahé parkovné … víckrát jsme už tuto chybu neudělali a poté jsme už chodili pouze pláže mimo hlavní letovisko. Ty jsme si rozhodně užili mnohem více.
Nicméně čekání (zejména dětí) na moře bylo tak velké že jsme prostě prošvihli tu správnou dobu oběda a když jsme pak zastavili u nejbližší restaurace už prostě nevařili.
Přesunuli jsme se proto k blízké Cecině. Děti řvaly hlad, a tak jsme se nezdržovali dalším hledáním a rozhodli se nakoupit v supermarketu Conad na kraji města nějaké dobroty na piknik.


Jenže změna! Vedle Conadu, byla přilepená malá restaurace, rychlé občerstvení a něco mezi bufetem, hernou a sázkovou kanceláří. Moc vábně to nevypadalo, ale jak se říká u nás doma, "hlad je sviňa".
Přesvědčil nás také milý číšník, později jsme zjistili, že i majitel, který nám hbitě v přilehlé zimní zahradě poskládal stoly tak, aby se celá naše skupinka pěkně vešla.


Kuchyně ve které vařila jeho maminka byla jednoduchá, jako vlastně ve všech restauracích, které jsme navštívili i později.
Děti si pochutnaly na těstovinách se smetanou a šunkou, Alča si užila mořské plody, další kamarádi vyzkoušeli těstoviny s pestem, čerstvá rajčata, masové ragú nebo salát s bresaolou.
Bresaola je tmavě červené sušené hovězí maso. Nasolené maso se suší na vzduchu asi tři měsíce a až poté získá tu správnou barvu, chuť a vůni. Doplněné parmezánem a rajčaty je dokonalé!


Skvělé završení celého oběda bylo jako pozornost podniku domácí limoncello, které vyráběla maminka majitele. Tento likér z citronů je neskutečně lahodný a velmi rychle nám dodal náladu do zbytku dne.


Následoval nákup na večeři (jak jinak … :) ) Žasnutí nad tím jak může vypadat nabídka v supermarketu městečka velikosti zhruba Kroměříže. " … ty jo dívej na ty sýry, ovoce, ryby, čerstvé těstoviny…."


V každém obchodě, který jsme na cestách potkali byl vždy kousek věnovaný místním produktům… skvělé!

Den jsme zakončili manufakturou při navlékání korálků, které Alča přivezla ze svého obchodu Na bidýlku :)
Protože nás téměř všechny navlékání velmi bavilo pokračovali jsme až do noci (i za pomoci čelovky , když už nebylo pořádně vidět)


Ponaučení na závěr :

Co se kávy týká v Itálii vás bude provázet na každém kroku. Je tedy důležité umět si správně objednat!
Tady jsou nejčastější formy podávané kávy (kromě mokka , kterou jsem popsala výše)

My si velice rychle zvykli na klasické silné espresso - podávané v malém náprstku :) V Itálii se tradičně objednává prostě jako un cafee

Když chcete větší , méně silnou, kávu pak si objednejte Americano . Je to espresso, které bylo naředěno horkou vodou a je servírováno ve větším šálku, než klasické espresso.

Námi milované Cappuccino - sklající se zhruba z 1/3 espressa, 1/3 spařeného mléka a 1/3 mléčné pěny. Italové si jej dávají zejména ke snídani. Na rozdíl od espressa totiž díky velkému podílu mléka nepodporuje trávení.

Pokud si u nás s oblibou objednáváte latte, pozor na to. Ať neskončíte stejně jako kamarádka, které při vyslovení této objednávky přinesli (se zřejmou škodolibou radostí) sklenici krásně našlehaného mléka.
Proto , nezapomeňte zdůraznit slovo caffe a objednávejte caffe latte. Pak se dočkáte vysoké sklenice našlehaného mléka s espressem.

V úžasné restauraci Stefani, kde jsme při jedné z našich zastávek obědvali nám číšník vysvětlil posunky že nám nabízí po jídle kromě klasického espressa kávu s ledem . Polovina skupiny si očekávaje velké sklenice plné mléka, ledu, kávy a možná i zmrzliny nadšeně objednala. O to větší bylo překvapení , když nám naservírovali silnou studenou černou kávu ve skleničkách na martini. Dostali jsme totiž Shakerato - kombinace klasického espressa promíchaného s , ledem a cukrem v koktejlovém shakeru


Pro dnešek vše... příští zastávka Pisa, Lucca a skvělá restaurace Stefani :)

Kompletní toskánskou fotogalerii najdete tady


Slibuji že se polepším!

29. června 2013 v 7:53 | Lenka |  Jen tak ...
Když jsem nedávno potkala svoji gynekoložku …. ten článek ale začíná divnou větou…
Ale co naděláte. Tak to prostě je.
Takže! Když jsem nedávno potkala svoji gynekoložku, skvělou paní doktorku Brychtovou :) , tak jedna z jejích prvních vět byla " Už jste dlouho.." a já čekala větu typu " Už jste u mě dlouho nebyla…"
Ona ovšem dopověděla naprosto neočekávaně " Už jste dlouho nic nenapsala!"

Zůstala jsem malinko v šoku. Oni na ten blog chodí pořád nějací lidi ?!?
Moje blogování se začalo nějak vytrácet s akutním nedostatkem času a co si budeme říkat i energie.

Ale po zběžném shlédnutí počtu přístupů na blog se zřejmě budu muset malinko napravit a začít zase psát. A taky asi proto , že mi to chybí… a na Bohyních u receptů se moc vykecávat nechci.

Tak tu v ranním sluníčku sedím na lavičce s kávou vedle sebe a píšu aspoň tyto řádky.

Teď aspoň pár věcí co mi stále dělají radost!

V první řadě moje rodina!
Nejlepší manžel, kterého jsem si mohla přát , který nejenže se stará o holky , když jsem v práci a snáší moje občasné střídání nálad , ale bez řečí a dokonce s radostí (doufám) fotí moje kulinářské výtvory aniž by předtím dostal najíst :)
A víte co? Tento čtvrtek jsme měli 15 let výročí svatby :) a pořád ho stejně miluju!
Bavili jsme se v práci nedávno , že si ani nevzpomínám proč jsme se tak brzy brali. A můj dlouholetý kolega Tonda, pronesl nezapomenutelnou větu " Protože jsi byla zamilovaná jak viks , bylo krásné to sledovat"

Holky - ty nějak rychle rostou - Zuzanka půjde po prázdninách do první třídy a šikula Markétka do páté a její vysvědčení jsou samá jednička (nevím po kom to má )

Tady všichni společně vyrábí naše oblíbené domácí grissini


Moji rodiče - mamka co má pořád spoustu energie a dokáže se s nadhledem vyrovnávat s věcmi , které bych asi těžko rozdýchávala. Taťka, který sice občas trochu zlobí, ale pořád je to prostě taťka

Neuvěřitelně energická babička -že bychom s mamkou byli po ní!

Bráchové a ségra , i když se nevidíme tak často jak bych si představovala, tak vím, že tady jsou a že se na ně můžu s čímkoliv obrátit, a naopak :)

Kamarádi - tak jak to v životě bývá , někteří se postupně vytrácí , částečně proto že nemám na čas vysedávat po kafíčkách a už si nějak ani nemáme moc co říci… ale pak jsou takoví držáci, kterých se asi jen tak nezbavíte :)

Práce - i když mě neskutečně baví (někdy teda nadávám , ale to většinou rychle přejde) , tak se stále nevzdávám snu o vlastním podnikání


Pořád nás drží náš výjimečný folklorní kroužek Fěrtůšek. Teď v červnu jsme absolvovali několik vystoupení a setkání a už se těšíme na další nocování ve zřícenině hradu Lukov!


Náš dům a zahrada - stále nejsou dokonalé a asi nikdy nebudou. V zahradě roste příliš mnoho plevele, doma je stále velký bordel a to prádlo by měl někdo taky asi uklidit.
Ale je skvělé sedět na zahradě (ignorovat plevel) a dívat se na nádherně kvetoucí keř růže , která vyrostla z malinkého řízku od kamarádky a já ho vypiplala pod sklenicí . Vonět si k levanduli , kterou jsem nastříhala na dovolené v Provence , zasadila A ONA ROSTE! Trhat pod maso tymián, který jsem vyrýpla pod kamenem v Alpách a pak ho sušila týden v kufru auta A TEN ROSTE TAKY! Téměř každá rostlina na zahradě má nějaký příběh a to mě právě baví!


Jo a málem bych zapomněla na vaření pečení a Bohyně kuchyně :)




PS: Ještě na jednu radost jsem zapomněla. Ke svým 36. narozeninám jsem si pořídila kabelku s nádherným příběhem.

Je o pejskovi, který se utrhl od pouliční lampy....


.... a běžel až na druhou stranu kabelky , kde se zastavil před výlohou cukrárny a mlsně si prohlížel vystavené dobroty...

Možná je trochu praštěná , stejně jako já. Ale já říkám - no a co ?!?
Když mě s ní lidi potkají ve městě tak se začnou usmívat a to je přece hezké! :)

Děkuji že sem pořád chodíte a slibuji že se polepším!

Lenka


Kam dál