Pozvánka na Bufet 5055

7. října 2014 v 3:38 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Nějak vám zase v poslední době nespím :) Různé druhy starostí se valí ze všech stran a já se pak v noci budím, převaluju a když k usnutí nevede ani aplikace plného jógového dechu , tak vstanu a jdu brouzdat po netu.


Právě tu hledám inspirace a sepisuji menu pro nedělní Bufet 5055 , na který bych vás ráda pozvala :)
Loni jsme na tento krásný počin narazili náhodou Vice zde

Letos jsme se rozhodli , že také přispějeme svým dílem k této kouzelné akci.


Takže ode mě se můžete těšit na :
Rillettes s domácím chlebem
Mrkvovojablečné podzimní bábovičky - hmmm vlasně nemůžu nějak najít formu na bábovičky , ale nějak to snad uplácám
Plněné sýrovo-šunkové rohlíčky
Voňavý podzimní punč


Více toho asi pravděpodobně během nedělního dopoledne vyrobit nestihnu :)

Přikládám mapku pro lepší orientaci. Tam kde je zelený bod lze nechat zaparkované auto a dále se vydat pěšky nebo na kole. Pro zdatnější je možné naplánovat jinou trasu - podle vašeho uvážení. Samotná trasa 5055 startuje na Pinduli.


Nečekejte prosím žádné připravené stoly s ubrusy. Vše se koná v čisté přírodě - kdo najde pařez - může si sednout :)
Pravděpodobně nachystáme nějaké piknikové deky, ale buďte připraveni na vše!


Startujeme ve 13:00 a budeme tam dokud se nesní to co jsme přinesli :)


Tak se těším na podzimní setkání!
 


Snídaně ... jedině u Florentýny :)

29. září 2014 v 19:18 | Lenka |  Recepty
Když mě přišel balíček s novou kuchařkou Od Jany Florentýny Zatloukalové s nádherným osobním věnováním od autorky nadšeně jsem poskakovala po kanceláři . teda zhruba jen do doby než si kolegové mužského pohlaví začali myslet že jsem malinko praštěná :)
Pak jsme se s kolegyněmi kochaly chvíli krásnými obrázky než nás odvolaly pracovní povinnosti.

To pravé nadšení nastalo ale až doma , kdy jsem kuchařku otevřela a začetla se do ní.
Podobně jako Hovory z řezníkem (předchozí kuchařka od Jany) je také Snídaně u Florentýny nejen koncertem nádherně stylových fotografií, ale také - pochopitelně kromě receptů - plná čtivých textů.


Provází všemi možnými druhy dopoleních jídel počínaje domácími müsli , přes pomazánky a dopolední krabičkové svačiny až po kompletní brunch pro vaši rodinu a přátele.

Dala jsem kuchařku mé 11 leté Markétce když začala vymýšlet , že chce uvařit kaši. Bez jakéhokoliv pocitu "špatné matky" jsem jí řekla - otevři na straně 20 a začni vařit A světe div se - za 10 minut měla na stole skvělou ovesnou kaši.


Sama jsem o víkendu vyzkoušela úžesné máslové loupáčky a dopadly na výbornou. Pro svoje mlsné kolegy jsem je ještě vyzkoušela naplnit Nutellou a pyré z karamelizovaných jablek.


Už se těším na další a další a další zkoušení!


Podzimní obloha dala se do gala

18. září 2014 v 23:58 | Lenka |  Bydlení a dekorace
Venku už to vážně voní podzimem, tak sem dám pár tipů na podzimní jídla a dekorace.
Jen tak - pro inspiraci. Po dlouhé době budu mít volný víkend, tak třeba kromě úklidu nepořádku vymyslím i nějaké vlastní dekorace - bo petůnie v květináči už odešly do věčných lovišť










A abych nezapomněla na mistra slova a kytary Karla Plíhala a jeho Podzimní :)


Podzimní óda na nesmysly :)

17. září 2014 v 21:19 | Lenka |  Jen tak ...
Den se se dnem sešel a místo jara je tu podzim.
Od rána přemýšlím co inteligentního bych sem napsala, ale prostě budu muset psát zřejmě neinteligentně.


A cože je nového?

V kuchyni máme myš - kupodivu nijak zvlášť mě to nenervuje

Háčkuju třetí deku a vypadá to že letošní "dekový" projekt bude hotov asi o dva měsíce dříve něž obvykle.

V pátek jsem šla ke kamarádce na kafe a potkala jsem se tam s holkama, které jsem dlouho (hlavně kvůli práci zanedbávala) Na kafe jsem odešla v 6 večer a vrátila se ve tři ráno. Po cestě domů jsme s holkama nafotili super "selfíčko" Jen nám nějak nedošlo že ten blesk bleská jen dopředu, ale zase to světlo je velmi lichotivé k naší pleti a stavu

Nadranní selfíčko

Nějak se v poslední době čím dál víc zamýšlím nad životem.
Hmmm.
No vždycky se zamyslím a usnu, takže jsem ještě nic nevymyslela. Docela nedávno se mi ale podařilo neusnout a otevřela jsem (jak mám v oblibě) na náhodné stránce Alenku v říši divů a narazila jsem na super dialog , kde Alenka potká kočku Šklíbu
"Můžete mi, prosím, říci, kudy se mám odsud vydat?"
"To závisí do značné míry na tom, kam se chceš dostat," řekla kočka.
"Je mi celkem jedno kam…" řekla Alenka.
"Pak je tedy jedno, kudy půjdeš," řekla kočka

Toliko tedy k mému přemýšlení o životě

Myslela jsem že dnes napíšu o něčem ale jak to tak teď po osobě čtu, tak jsem myslím napsala spíš o ničem.
Co už naděláte. Jak říká klasička :
Do rána jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem a to je řekla bych, dobrá průprava


Už je tu zase to ... jaro

9. dubna 2014 v 3:02 | Lenka |  Jen tak ...
Víte jak bezpečně poznám, že je tu jaro?
To takhle vstanete uprostřed noci a jdete si zobnout Paralen, protože déle už bez chemického zásahu nevydržíte ležet. Se zalepenýma očima hrabete v lékovém šuplíku. A jsou tam.
Tradiční jarní návštěvníci mravenci. Teď už asi neusnu. Nezbývá než začít rozmýšlet jak je zlikvidovat. Pro začátek zkusím uklidit kuchyň. Třeba je to naštve a sami se odstěhují.


Dobře ale už dopředu vím, že to je jen planá naděje. Boj s jejich likvidací končící obvykle tím , že příroda (rozuměj mravenci) nade mnou zvítězí se skóre jako Sparta s Kometou 7.4.2014 (5:3) Rozuměj Sparta jsou mravenci a Kometa já

Jaro jsou ale i příjemné věci. Konečně můžete vyjít sednout si ven na terasu! I když je po ránu ještě trochu chladno.
O nedělním ránu není nic lepšího než dát si posnídaňové kafe s přáteli na zahradě. K tomu do ruky háček a práce na projektu "Deka 2014" Loňským a předloňským projektem zakrýt sebe a kamarádku.


Jaro jsou ale také jarní kuřátka.
Samozřejmě teď nemám úplně na mysli takové ty malé žluté ochmýřené co jsou k vidění nejen u babičky na dvorku , ale i ve formě různých obvykle kýčovitých obrázků ve všech supermarketech a novinách, kde se nám snaží namluvit jakže super svátky ty Velikonoce jsou!
Pro mě jsou jarní kuřátka jednoznačně nejlepší v této formě. Holt jsem asi přízemní neromantik!


Nejlépe ještě se skvělým jarním bramborovým salátem


Upéct si něco dobrého , neskutečně jednoduchého. Jako například Norský národní dort - Kvæfjordkake


Paralen zdá se zabral - tak přestávám blouznit z horečky a jdu si ještě zkusit na chvilku lehnout nebo zítra budu na školení usínat na stole.

Přeji krásné jaro i vám!


Velikonoční inspirace 2014

6. dubna 2014 v 6:43 | Lenka
Letos se u nás ponese velikonoční výzdoba ve znamení květin.
Inspiraci se nenechávám pro sebe. Tady je:








Inspirace na krásný věnec


Včera jsme s Markétkou a Zuzankou vyrazili na kurz velikonoční keramiky do nově otevřené kreativní kavárny

Moje dílna

Holky tvořily z hlíny, já popíjela kafe a skvělou bezovou limonádu. Prostě úžasně strávené sobotní odpoledne.
Hotové výrobky budou až po naglazování a vypálení, tak jsem zvědavá jak se nám je podaří začlenit do výzddoby.

Moje dílna se jeví jako naprosto úžasný projekt , ke kterému Zuzce moc gratuluji a přeji co nejvíce nadšenců do budoucna. Nás tam určitě neviděli naposledy :)

Na minulých kurzech vyráběli třeba krásné věnce z březových větví a dekorace ze sena



Také mě velmi uchvátili plstěné výrobky vystavené v dílně. Asi to bude další kreativní technika, kterou se budu muset naučit :)



Fotografie si půjčuji z facebookových stránek Mojí dílny

Mějte krásné jarní dny Lenka

Naše milovaná Ajda - prvních 5 měsíců u nás

25. března 2014 v 19:47 | Lenka |  Jen tak ...
Po dlouhé době jsem se zase dostala k napsání nového článku.
Bohužel nás před časem opustila naše věrná společnice Bettynka - zaujatá ochutnavačka jídla , přeborník v nošení balonků a bordelu do domu, pronásledovatelka koček a šoférů od kladovky....


Asi půl dne jsem přísahala , že už žádného pejska nikdy nechci. Druhý den už jsem ale podlehla nátlaku dětí a muže a začali jsme hledat nového ničitele.

A že se nám to podařilo!

Je mi ctí představit tady Ajdu (fon Bánhóf) ze Stříbrného ráje. Takto nevinně vypadala první den. Bylo jí zakoupeno (mimo jiné) asi 5 interaktivních hraček , které s inteligencí sobě vlastní , naprosto neinteraktivně ignorovala.




Je to bretaňský ohař.
A hlavně je to opravdu skutečná dáma z Francie!
Víte jak se to pozná?
Vždycky musí mít přečtené nejnovější čísla všech módních časopisů dříve než já. Obzvlášť miluje Elle! A bych se náhodou nemohla poučit z nových módních trendů pro jistotu časopisy okamžitě zlikviduje!



Když už jsme u módy. Její záliba v botách se směle může rovnat té mojí v kabelkách. Než jsme stihli namontovat dvířka k botníku , tak jsme zjistili , že obzvláště kožené kousky a nejlépe pak značka Högl je pro ni prostě TOP

Také miluje veškerou elektroniku.
Jak by ne - páníček elektrikář, panička pracuje ve firmě prodávající elektro.

Nutně tedy už musela zjistit jak funguje - rozuměj chutná :

Mikrofon od PC
Několik myší k PC
Kabely k reproduktorům
Celý "dortík" čistých DVD



Obzvláště velkou zálibu má v ukusování zástrček elektropřístrojů - už to odnesly následující:
Fritéza
Sendvičovač
Vysavač - ten pro jistotu hned 2x


Dříve také milovala spaní a válení se na pohovce na polštářcích.


Jednoho krásného dne ale přehodnotila a zajistila, aby poštářky - ti úhlavní nepřátelé krční páteře už nadále v našem domě neexistovaly.


Momenálně se v ní začínají probouzet její vrozené lovecké pudy. V jarně probouzející se zahradě se s úžasnou štěněcí demencí honí za mouchami a nedá pokoj ani motýlům.



Máme u nás prostě zase veselo !

Skřítek Zimníček 2013

2. listopadu 2013 v 11:31 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Je to už spousta let, když jsme s kamarádkama na mateřské přemýšleli jak oslavit podzim a přivítat příchod zimy :)
Hřbitovní šílenství kolem dušiček není zrovna něco co by děti a přiznejme si i většinu dospělých potěšilo.
Halloween? Nechtělo se nám slavit jako v Americe.

A tak jsme vymyslely skřítka Zimníčka. Toto jsou historické fotky z první akce v roce 2005 :)


V klubovně na hřišti jsme spolu s podzimní vílou a dětmi vždycky něco vytvořili a šikovní tatínci mezitím připravili "cestu za Zimníčkem" který spával ve vykotlané vrbě :)


Jsem moc ráda , že tato tradice u nás pořád díky nadšení několika maminek stále přetrvává! A letošní Zimníček byl obzvlášť vydařený. Děti s lampiony prošli celou obcí a cestou potkali pár strašidel, které jim za správně zodpovězené hádanky dali "součástky" na sestrojení budíku pro Zimníčka.



A pak jsme ho našli :)


... a probudili


Takže přátelé, kdo nemáte přezuto šup objednat se do servisu. Zima je tu co nevidět :)

Moc bych chtěla touto cestou poděkovat holkám, které místo aby se nudily doma , pokračují v udržování a rozvíjení tradičních akcí u nás na dědině!



Toskánská expedice 2013 – část čtvrtá a poslední

19. října 2013 v 8:17 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Jelikož venku už je podzim je vážně nejvyšší čas ohlédnout se naposledy za létem a dopsat konečně poslední část z našich Toskánských cest.

Skutečně už zbývá jen malý kousek.
Malý , ale zato úžasný nazývající se Florencie

Toto nádherné starobylé město je skutečně tepnou celého Toskánska.


Všem poutníkům, kteří sem vyrazí vlastním vozem doporučuji nastudovat si předem cestu k odstavným parkovištím na okraji města odkud jede do centra městská doprava.
My to neudělali a věřte, že najít parkování pro naši karavanu třech vozidel, co se za každou cenu snažila držet při sobě, nebylo nic jednoduchého. Nakonec jsme ale jak se říká odborně "měli haluz".
Takže se nám podařilo zaparkovat asi půlhodinku chůze od samotného centra Florencie.

Florencie leží na řece Arno a světoznámá je především díky své architektuře a umění z dob středověku a renesance.
Údajně se je v tomto městě až třetina všech kulturních pokladů Itálie.
Nám se jich podařilo vidět jen pár , takže rozhodně se někdy musíme do Florencie vrátit.

Katedrála Santa Maria del Fiore
Celá stavba této osmiboké dvouplášťové kupole se obešla bez lešení a dodnes je považovaná za architektonický zázrak - je to třetí největší kupole na světě


Baptisterium San Giovanni - křestní kaple zasvěcená sv. Janu Křiteli, patronu Florencie


Ve středověku byla Florencie centrem obchodu a umění a také jedním z nejbohatších měst vůbec
I nás a kupodivu i děti naprosto uchvátily památky , které jsme za tu kratičkou návštěvu viděli.
Když se dnes zeptám Markétky co se jí na dovolené nejvíc líbilo odpoví mi "Florencie".

Palazzo Vecchio -Starý palác , který dnes slouží jako radnice


Neptunova fontána


Nejznámější florentský most Ponte Vecchio - Starý most , nebo taky most zlatníků , postavil přes řeku Arno architekt Neri di Fioravante roku 1345. Most lemují po obou stranách řady malých obchůdků, které mu dodávají unikátní vzhled.


Ve svých bodech , které jsme museli nutně ve Florencii vidět byla také rodinná cukrárna Vivoli s naprosto úžasnou zmrzlinou.


Vážně stojí zato sejít z předražených turistických ulic do malé uličky ukrývající tento skvost!


Všechny uličky města lemují dlouhé řady skůtrů


Po návratu domů jsme byli tak unavení , že jít někde na večeři se zdálo - hlavně teda našim mužům jako nadlidský výkon. Po protestech žen , že my teda nic vařit nehodláme , muži statečně nastoupili do kuchyně a ujali se příprav

Všechny osoby ženského pohlaví byly z kuchyně neustále vyhazovány coby špioni, přesto se nám podařila ulovit jedna fotografie dokumentující přípravy a naprostý systematický pořádek v kuchyni.


Seděli jsme na terase se sklenou vína a očekáváním cože z toho asi bude, když se zjevil téměř profesionální číšník přinášející lehkou večeři skládající se z omelet s bylinkami a sýrem a naprosto úžasnými bruschetami.


Výkon úžasný a věru načekaný , za který i teď po té době tleskáme.


Poslední den naší dovolené jsme strávili na pláži, procházkami po nádherném okolí a když nastal čas večeře dostal - už nevím kdo z nás úžasný nápadíček. Zajet do malebné kamenné vesničky Casale Marittimo , na kterou jsme měli výhled od našeho prázdninového domku. Prý určitě se tam nějaká restaurace najde.


A taky že našla. Kamenný dům , který nás přitáhl na první pohled Ristorante Le Volte s nádherným výhledem do okolní krajiny.


Číšník opět promptně reagoval na naši početnou skupinu a v poměrně plné restauraci se mu podařilo pro nás připravit dva velké stoly (dětský a dospělý)



Zde je opět různorodé menu



Zlatý hřeb celé večeře - florentinský steak - Bistecca alla Fiorentina

Nádherný kilový flák masa pocházejícího z chiantského skotu upravený narychlo na grilu. I ti , kteří obvykle volí raději propečenější maso se rozplývali blahem



Pár dezertů na rozloučenou s dovolenou

Klasika tiramissu nesmělo chybět


Panna cotta


Torte di nonna - babiččin koláč s piniovmi ořechy


A na závěr jedna - červená - tečka, na kterou prý nesmím rozhodně zapomenout.

Po cestě se splnil sen mého muže - návštěva muzea Ferarri v Maranellu


Já sama si sice Itálii s těmito červenými auty , které teda mimochodem pěkně řvou, moc nespojuji .
Musím ale nutně říct , že přesto , že jsem původně odmítla platit za vstup do muzea s tím , že si raději koupím lodičky (které si teda s Itálií spojuji mnohem více) , byla jsem moc ráda, že jsem se nakonec nechala přemluvit.


Tak nejsou jenom červené :)
,

Pánové Santander a Santander



Z celého muzea na mě nejvíce zapůsobila síň slávy. Obrovská místnost, kde na stěnách běžely záběry závodů z různých období a byly zde vystaveny ty nejlepší vozy z nejlepších…



A to je vše přátelé...
Co říci na závěr? Rozhodně se do Itálie zase vrátíme!

Už kvůli této značce :)


Nebo kůli těm úžasným západům slunce....


A rozhodně kvůli tomu skvělému jídlu :)

Bufet 5055 - nevšední zážitek

29. září 2013 v 10:03 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Včera jsme oslavili nádherný podzimní den návštěvou kulturního krmelce.

Že nevíte co to je? :) Taky bych nevěděla, kdyby moje holky nepřišly s pozvánkou od jejich skvělé učitelky z výtvarné dílny Renaty Ambrůzové.


Tento krmelec , nebo chcete - li bufet na cyklotrase 5055 je aktivován vždy jen jednou v roce jako občerstvovna pro kolemjdoucí milovníky podzimního lesa.


Asi hodinovou procházkou houbami posetým lesem jsme se dostali ke kouzelné chaloupce.
I když se obvykle raději vyhýbám kýčovitým pojmenováním , tato "bouda" v lese na nás opravdu kouzelně působila.

Ať už to bylo nádherným podzimním světlem, barevným listím v lese, přívětivým přivítáním, nebo zřejmě kombinací toho všeho.


Na uvítanou jsme dostali panáka (samozřejmě jen dospělí) a porci skvělého dušeného jehněčího masa. V chladném vzduchu jsme přijali zejména kouřící se dušené s obrovským nadšením.


Děti si opekli na ohni buřty a objevovali další kouzla lesa.




Ženské si daly kafe a skvělé koláčky


A část pánského osazenstva mezitím usadila na křižovatku u cesty hraniční kámen původně zaježděný v lesní cestě


Tyto nádherné hraniční kameny jinak zvané také hraničníky nebo mezníky nás doprovázely po celé naší včerejší procházce.



Moc děkujeme Renatě a Janovi Ambrůzovým ze sdružení Jiná krajina za pozvání a nádherně prožité sobotní odpoledne.


Musím říci že na rozdíl od všech namašlených a nažehlených foodfestivalů a dalších akcí z poslední doby ve mně právě tento krmelec zanechal velmi hluboký zážitek! A to hlavně z toho , že se ještě opravdu najde pár nadšenců, kteří vymyslí podobnou akci jen pro to, aby potěšili známé i neznámé lidi.



Moc děkujeme a bedlivě budeme sledovat kdy se zase za rok krmelec otevře!


A vy sledujte také - nejlépe na facebooku Jiná krajina , případně na Bohyních kuchyně, kde rozhodně přidáme až bude správný čas do kalendáře akcí!




Kam dál