Středeční chvilka poezie

13. května 2009 v 20:22 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Ta tam jsou moje postpubertální doby, kdy jsem se snažila tvářit intelektuálně a hltala temnou poezii co napsal Nick Cave, jehož knížka Uzřela oslice anděla se zaprášeně krčí někde v koutku knihovny, a kterou jsem dodnes nepochopila. Třeba k ní ještě dozraju. I když to tak zatím nevypadá, vzhledem k tomu že mi včera vehnala do očí na besídce Mateřské školy básnička "Moje máma to je máma, máma máma maminka..."
Co mě ale vždycky nejvíc potěší je útlá knížka Jako cool v plotě, která je sbírkou básniček Karla
Plíhala, kterou, doplněnou ilustracemi Zdeňka Bartáka, vydal v nakladatelství Inspiracek.

Karel Plíhal je pro mě nejpoetičtějším muzikantem. Už jako malá jsem si pouštěla jeho písničku Pohádka na LP Porta stále dokola
Atmosféra na jeho koncertech je neopakovatelná, lehounce poetická, trošku líc humorná a hlavně plná úžasných melodií. Už se moc těším na připravované album Vzduchoprázdniny, které by mělo letos vyjít.
Dovolím si citovat pár básní
Radostné vyhlídky
Až mi bude tak sto deset,
přijde Bůh a zmáčkne RESET.

Epitaf
Tak dlouho se snažil o rým,
až se stal duševně chorým.
Stal se chorým duševně,
tělo uvnitř, duše vně.

V zrcadle
Koukám na svůj obličej,
co dnes lidi nezničej.

Bordel na poště
Včera mi příšla péefka
z roku, kdy zabili J.F.K.


Výchova
Dětem, které zlobily
rozdupeme mobily

Nejdelší Plíhalova báseň O kopáčích
Sedím v jámě. Je vedro. Mám žízeň.
Po noze mi leze brouk. Pod košilí druhý.
Kolem šumí les. Jsem na brigádě.
Parťák pije pivo. Dvanáctku.
Ovád mi pije krev. Nulu.
Je vedro, mám žízeň.
Když natáhnu ruku, můžu si utrhnout pampelišku.
Pampelišky nevoní. Práce taky ne.
Doma mi říkali, když nedodělám školu, skončím u lopaty.
Školu jsem dodělal a skončil jsem u lopaty.
Stavíme tady pro naši fabriku rekreační středisko,
aby si lidé po práci měli kde odpočinout.
Můžou jít odpočívat teď ke mně do jámy.
Jáma je prostorná, kopal jsem ji celý týden.
Máme to poslání v rodině.
Jeden můj strýc taky kopal jámy,
aby si lidé měli kde odpočinout.
Před chvílí jsem narazil na nějaký kabel.
Nehnutě se pozorujeme. Je mezi námi jisté napětí.
Když kopnu já, kopne on.
Parťák si otevřel další pivo a pobaveně nás pozoruje.
V kabelu je proud. Proud, to jsou taková mrňavá nic,
která kopou. Kohokoliv a cokoliv.
Aby ta nic mohla kopat, potřebují zdroj.
Parťák, aby mohl kopat, potřebuje Prazdroj.
A když má Prazdroj, nemůže kopat.
Dostal jsem nápad.
Stejnosměrně kopající mrňavá nic vykopou jámu.
Zaujalo mě to. Budu o tom přemýšlet.
Stokrát nic umořilo osla. A těchto nic jsou miliony.
Umoří stovky oslů. Nebo vykopou jámu.
Povídám to parťákovi. Umořilo ho to. Usnul.
Je vedro, mám žízeň, kolem šumí les.

A nakonec............ Japonec
Japonec je také pako,
pokapal si saké sako

Hezký poetický den!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama