Srpen 2013

Toskánská expedice 2013 - den druhý

12. srpna 2013 v 19:31 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Druhý den začal brzy ráno - snídani jsme pořídili v Autogrillu na dálnici a vydali jsme se do městečka Lucca.


Městečko založené Etrusky láká krásně zachovaným historickým centrem ukrytým za monumentálními městskými hradbami. Už samotná procházka po hradbách je velkým zážitkem…


Do centra se vstupuje branou Porta San Donato. My ale zvolili jinou dobrodružnější trasu - "myší dírou" skrz městské hradby.


Vyvedla nás téměřu náměstí Piazza San Michele na kterém nás zaujal úchvatný kostel San Michele in Foro, který byl postaven na místě starého římského fóra. Má nádhernou fasádu tvořenou žíhaným mramorem. Dále je kostel doplněn malinkými balkonky a krásně tvarovanými sloupy.




Chvilku jsme poseděli na schodech náměstí a nasávali poklidnou a téměř turistů prostou atmosféru městečka , kterou podkresloval stařík hrající na rohu.

A hurá do Pisy! Tady jsme nepředpokládali, že bude liduprázdno, ale Babylon, který byl v uličkách a na náměstí obklopující slavnou šikmou věž nás stejně dostal


Pravděpodobně nejslavnější stavba Itálie - šikmá věž z bílého mramoru stojí na Náměstí zázraků .
Byla založena roku 1174, ale už krátce po začátku stavby se začala naklánět. Důvodem jsou mělce založené základy v měkké hornině. Zajímavostí je, že věž se původně nakláněla na opačnou stranu. Stavitelé se rozhodli náklon vyrovnat tím, že do země k základům házeli kameny a větve. Plán sice vyšel a věž se vyrovnala, ale později se začala naklánět znovu, tentokrát na opačnou stranu
Nezbytné foto před věží…


Část skupiny se vrhla do stánkového šílenství nakupovat upomínkové předměty.
My se ale rozhodli jinak. Sedli jsme si na schody Muzea opery a pozorovali "bláznivé" turisty.



A že bylo na co se dívat. Mísí se tu snad všechny národnosti a každý se snaží naaranžovat před věží jako její zachránce, případně se ji snaží kopem ve stylu Chucka Norrise shodit dolů.


Konečně pryč z toho blázince J - nemělo moc smysl hledat místo pro 14 lidí v přeplněných restauracích Pisy, tak jsme vyrazili směrem k Livornu, že po cestě něco potkáme…. A jako obvykle se nám skutečně poštěstilo.

Stačilo si všimnout nenápadného (ovšem pro bohyně kuchyně nepřehlédnutelného) ukazatele Antica Trattoria Stefani . Nejdříve komentováno našimi nevěřícími muži jako jste si jisté že to není starožitnictví? J
Ovšem že objevíme takový poklad jsme určitě nečekali.


Útulná restaurace s venkovní zahrádkou , kde se nás okamžitě ujali majitelé. Přestavili pro nás půl zahrádky a přinesli jídelní lístek s pokrmy typickými pro oblast Lucca.


Antipasty - předkrmy


Bruschetty s račaty a bazalkovým pestem


Crostini s různými druhy "pomazánek"


Pappardelle emiliana - mimochodem slovo "paprdele" nahradilo na této dovolené obvykle užívaný vulgarismus rýmující se s tímto slovem. Chudáci italové!
Nezbytná pizza
Skvělá ryba


Vše doplněno místním vínem a jako závěrečná tečka nesměly kromě kávy chybět dolci - dezerty - Tiramissu, panna cotta, domácí zmrzlina a moje milovaná crema catalana.


Když jsme před cestou své přátele informovali o tom, že správné jídlo se v Itálii protáhne na 2-3 hodiny, tak nám nevěřili. Tohle byl ale zářný důkaz.
Na závěr jsme si ještě popovídali s moc milými majiteli , kteří nám dovolili podívat se i do kuchyně (kam čert nemůže vlezou bohyně :) )



Krásně spokojení jsme se vyrazili podívat ještě na přístav v Livornu



A večer zakončili s lahví (nebo několika) vína pozorováním toho jak ještěrky (postupně jsme je stihly pojmenovat) na zdi našeho domu loví mouchy u lucerny

Freddie v akci


Ponaučení na závěr:

Malý tahák pro orientaci v druzích restaurací a obchodů v Itálii

RISTORANTE - restaurace
TRATTORIA - obvykle levnější než ristorante , vyznačuje komornějším rodinným prostředím
OSTERIA - typická restaurace s teplou domácí kuchyní
PIZZERIA - všechny drzhy pizzy
TAVOLA CALDA - jednoduchá jídelna s teplou kuchyní
ROSTICERIA - podávají často grilované pokrmy . Obvykle to je jen pár stolů , nebo hotová jídla se zde balí s sebou
TAVERNA - místní speciality a víno
BOTTIGLIERA - vinný šenk, bez jídla, k vínu se podávají olivy
PASTICERIA - cukrárna
BAR - káva, víno a nealkoholické nápoje
LATTERIA - mléčný bar
PANNETTERIA - pečivo a různé druhy pizzy

ENOTECA - prodejna vín


Bouna notte .... a pokračování zase příště!


Toskánská expedice 2013 - den první

11. srpna 2013 v 11:06 | Lenka |  Co stojí za to vidět :)
Tak jsme doma z krásné dovolené v Itálii. Stejně jako minulá expedice po francouzské Provence, tak i Toskánské výlety probíhaly nejen po památkách a krásné přírodě, ale také po kulinářských zážitcích. Nemohli jsme si nechat ujít ochutnávání zmrzliny, poznávání lehké italské pasty a testování "pravé" italské pizzy.

První toskánský východ slunce


Pořád jsem přemýšlela jak povídání tematicky rozložit. Jako třeba samostatně na jídlo , památky, moře… ale myslím, že nejlepší bude naservírovat tohoto miniprůvodce po části Toskánska po našich jednotlivých dnech.
Jak jsme totiž navštěvovali různé vesničky a oblasti zjišťovali jsme, že v každé z nich se vaří malinko jiná kuchyně

Náš domeček :)


Ubytování jsme díky skvělým poradcům z cestovní kanceláře Expecta našli a objednali v krásném kamenném domě blízko vesničky Bibbona.
Do světa se nás vypravila skupinka osmi dospělých a šesti dětí , což se zprvu zdálo jako hrozivý počet, ale nakonec jsme si to dokonale užívali.

Plán zněl jasně !

Užívat si plnými doušky italského života, zjistit, jestli je šikmá věž v Pise opravdu šikmá a projít se toskánskou krajinou.

Všechno jsme splnili na jedničku !


Snídaně probíhaly každý den téměř stejně. Zajeli jsme s košíkem pro čerstvé pečivo do vesnice, koupili vynikající místní máslo, sýr, šunku a zeleninu.


Jako první se pozastavím u místního pečiva . Toskánskou specialitou je totiž nesolené pečivo - pane sciocco
Tato tradice se zde drží již od středověku, kdy se drahocennou solí neplýtvalo. Lidé zde žijící byli toho mínění, že pečivo není nutné solit, protože stejně funguje jako příloha ke slaným pokrmům.

Toskánce chleba provází po celý den - ráno si jej namáčí do kávy, před obědem slouží výrobě bruschett nebo crostini (to bude jiná pohádka :) ) , přidává se do polévek, salátů. Odpoledne se chléb namáčí do vína, pojídá se sýrem, nebo sušenými fíky, ořechy a čerstvými hrozny, maže se máslem a pocukruje. Prostě využijí pečivo do posledního drobečku.

Filone - klasická nesolená chlebová veka


Protože si většina z nás den bez (několika) káv nedovede představit, vezli jsme sebou také přístroj na espresso.
Brzy ale ustoupil do pozadí před percolatorem - hliníkové konvičce na mokka kávu.
V Itálii nesmí chybět v žádné domácnosti a káva z ní je opravdu voňavá a výborná.
Je složená ze dvou na sebe našroubovaných nádobek, které jsou spojené filtrem. Na ten se nasype mletá káva.
Spodní nádobka se naplní vodou a dá vařit na sporák. Vroucí voda se přes kávu ve filtru dostane do horní části konvičky a vznikne dokonalá káva.
Tento hliníkový kávovar se neumývá ani v myčce, ani vodou s čisticím prostředkem, pouze se opláchne čistou vodou.
Dospělým k dobré kávě pak stačil jen kousek pečiva namazaný máslem a lehce posolený, někdy doplněný kouskem sýra. Nebo naopak namazaný sladkou domácí marmeládou…

Naše děti se sice snažíme vychovávat k lásce k dobrému jídlu, ale na nesolený chleba řekli prostě "bléé" a zarytě snídaly lupínky s mlékem , případně toto úžasné sladké pečivo z těsta podobného croisantovému naplněné marmeládou, skvělou směsí mascarpone, vanilkovým krémem nebo čokoládou. Zatím se nám nepodařilo odhalit název - v pekárně totiž neměli popisky. Takže nákupy probíhaly stylem " Per favore due toto" Usmívající se


Po snídani jsme pravidelně vyráželi na výlety po okolí nebo k moři. Dětem jsme proto sbalili sušenky a jiné drobnosti a oběd řešili po cestě, vždycky v jiné restauraci.


První den jsme po dlouhé cestě vyrazili užít si moře a pláže. Nic zlého (a dobrého) netuše jsme zamířili na pláže v letovisku Marina di Bibonna. Hlava na hlavě, drahé parkovné … víckrát jsme už tuto chybu neudělali a poté jsme už chodili pouze pláže mimo hlavní letovisko. Ty jsme si rozhodně užili mnohem více.
Nicméně čekání (zejména dětí) na moře bylo tak velké že jsme prostě prošvihli tu správnou dobu oběda a když jsme pak zastavili u nejbližší restaurace už prostě nevařili.
Přesunuli jsme se proto k blízké Cecině. Děti řvaly hlad, a tak jsme se nezdržovali dalším hledáním a rozhodli se nakoupit v supermarketu Conad na kraji města nějaké dobroty na piknik.


Jenže změna! Vedle Conadu, byla přilepená malá restaurace, rychlé občerstvení a něco mezi bufetem, hernou a sázkovou kanceláří. Moc vábně to nevypadalo, ale jak se říká u nás doma, "hlad je sviňa".
Přesvědčil nás také milý číšník, později jsme zjistili, že i majitel, který nám hbitě v přilehlé zimní zahradě poskládal stoly tak, aby se celá naše skupinka pěkně vešla.


Kuchyně ve které vařila jeho maminka byla jednoduchá, jako vlastně ve všech restauracích, které jsme navštívili i později.
Děti si pochutnaly na těstovinách se smetanou a šunkou, Alča si užila mořské plody, další kamarádi vyzkoušeli těstoviny s pestem, čerstvá rajčata, masové ragú nebo salát s bresaolou.
Bresaola je tmavě červené sušené hovězí maso. Nasolené maso se suší na vzduchu asi tři měsíce a až poté získá tu správnou barvu, chuť a vůni. Doplněné parmezánem a rajčaty je dokonalé!


Skvělé završení celého oběda bylo jako pozornost podniku domácí limoncello, které vyráběla maminka majitele. Tento likér z citronů je neskutečně lahodný a velmi rychle nám dodal náladu do zbytku dne.


Následoval nákup na večeři (jak jinak … :) ) Žasnutí nad tím jak může vypadat nabídka v supermarketu městečka velikosti zhruba Kroměříže. " … ty jo dívej na ty sýry, ovoce, ryby, čerstvé těstoviny…."


V každém obchodě, který jsme na cestách potkali byl vždy kousek věnovaný místním produktům… skvělé!

Den jsme zakončili manufakturou při navlékání korálků, které Alča přivezla ze svého obchodu Na bidýlku :)
Protože nás téměř všechny navlékání velmi bavilo pokračovali jsme až do noci (i za pomoci čelovky , když už nebylo pořádně vidět)


Ponaučení na závěr :

Co se kávy týká v Itálii vás bude provázet na každém kroku. Je tedy důležité umět si správně objednat!
Tady jsou nejčastější formy podávané kávy (kromě mokka , kterou jsem popsala výše)

My si velice rychle zvykli na klasické silné espresso - podávané v malém náprstku :) V Itálii se tradičně objednává prostě jako un cafee

Když chcete větší , méně silnou, kávu pak si objednejte Americano . Je to espresso, které bylo naředěno horkou vodou a je servírováno ve větším šálku, než klasické espresso.

Námi milované Cappuccino - sklající se zhruba z 1/3 espressa, 1/3 spařeného mléka a 1/3 mléčné pěny. Italové si jej dávají zejména ke snídani. Na rozdíl od espressa totiž díky velkému podílu mléka nepodporuje trávení.

Pokud si u nás s oblibou objednáváte latte, pozor na to. Ať neskončíte stejně jako kamarádka, které při vyslovení této objednávky přinesli (se zřejmou škodolibou radostí) sklenici krásně našlehaného mléka.
Proto , nezapomeňte zdůraznit slovo caffe a objednávejte caffe latte. Pak se dočkáte vysoké sklenice našlehaného mléka s espressem.

V úžasné restauraci Stefani, kde jsme při jedné z našich zastávek obědvali nám číšník vysvětlil posunky že nám nabízí po jídle kromě klasického espressa kávu s ledem . Polovina skupiny si očekávaje velké sklenice plné mléka, ledu, kávy a možná i zmrzliny nadšeně objednala. O to větší bylo překvapení , když nám naservírovali silnou studenou černou kávu ve skleničkách na martini. Dostali jsme totiž Shakerato - kombinace klasického espressa promíchaného s , ledem a cukrem v koktejlovém shakeru


Pro dnešek vše... příští zastávka Pisa, Lucca a skvělá restaurace Stefani :)

Kompletní toskánskou fotogalerii najdete tady